Inspektora Gamacheho zřejmě není třeba moc důkladně představovat. Již je to pár let, co nás Louise Penny lákala na krásnou obálku s malebným názvem Zátiší. Nepředstavovala jsem si tehdy, že se bude jednat o sérii, která se tak hluboko zakoření do duše všem čtenářům skvělých kriminálních případů.
Louise Penny je ke dnešnímu dni již osminásobnou držitelkou prestižní knížní ceny Agatha Award, je tedy jasné, že se nejedná o knihy, které jen tak zapomenete nebo se jim budete dlouho vyhýbat. Autorka totiž dokáže nejen malebným vykreslením kanadského prostředí vyvolat ve čtenáři pocit jakési reálnosti. Rovněž umí dokonale proplétat osobní životy postav, že se zdá, že je hlavní případ příběhu vždy tak trošku nepodstatný a nedůležitý pro čtenáře. Já při čtení děl této bravurné Kanaďanky vnímám, že se jedná sice o důležitou součást story, ale ne alfa omega celé knihy, což je u detektivky mistrovský tah.
Čtnáctá kniha pojednává o závěti podivínské „Baronky“, která určí jako likvidátory své závěti pro ni tři zdánlivě cizí lidi. Nebo ne? Suspendovaný Gamache je jedním z nich, s ním jeho sousedka a rodinná přítelkyně Myrna a neznámý sympatický mladík. Všechny zúčastněné postavy ze začátku pociťují „pouhou“ zvědavost, ale tu jim bohužel záhy zkomplikuje kromě nepřejícího počasí taky jedna vražda.
Na pozadí hlavní linie příběhu mimo jiné probíhá vyšetřování Gamacheho, manipulace rozhodnutí jeho kolegy a zetě Jean Guye, a taky zásadní bod jiné linie příběhu, související s novým opiodem, který se má každým dnem objevit v ulicích Montrealu. Tato zatím poslední kniha série s inspektorem Armandem Gamache je poněkud temnější, kromě jiného probouzí ve čtenáři záchvaty morálního cítění, a v mém případě taky chuť zabalit se do deky v houpacím křesle u krbu s hrnkem horké čokolády. V neposlední řadě jsem si také naplánovala poprvé v životě uvařit kohouta na víně s bramborovou kaší.
Kateřina Málková
Autor: Kateřina Málková
Napsat komentář