S lidmi je jedna zásadní potíž, nikdy nemají dost a vždy chtějí to, co nemají. Uspokojit své touhy a sny bývá pro většinu lidí problém. Tak proč se nad tím pořádně nezamyslet a nevymyslet vlastní důmyslný plán, jak zmást celý svět a zároveň si přijít na své? Lepší je být považován za hrdinu než odpadlíka. Padoucha, který využívá systém, aby jen dosáhl svého. Ale jak důmyslně! Je to až geniální.
Nic netrvá věčně. I takový „génius“ jednou udělá chyba a zabije pár lidí, na kterých někomu jinému víc, než jen záleží. Kolo pomsty se roztočí a neunikne nikdo, kdo by se na smrti milovaných jen trochu podílel. Člověk záhy zjistí, kdo jsou skuteční přátelé, na které je možné se obrátit a spolehnout. Tací, kteří pomohou a na nic se neptají. Lidi, kteří mají tak pevný charakter, že by je chtěl mít snad každý ve své blízkosti.
Jack Carr, autor knihy Pravý věřící, dal své knize nejen velice poutavý příběh, který se perfektně čte, ale i ubíhá takovou závratnou rychlostí, že knihu nebudete chtít ani na moment odložit. A že není zrovna tenoučká.
Neznám mnoho autorů, kteří by si dali takovou práci při popisu detailů. Pozor! Není to žádné nezáživné čtení. To ani náhodou. Takže prakticky u všeho hned víte, jaké je to značky, kdo byl výrobce i jak je daná věc stará. Nemluvě o tom, že se dozvíte, jak co používat, k čemu a jak nejlépe. Zkrátka precizně psané dílo, zpracované do hloubky a nejen povrchně.
Snad knihu nikdo nepoužije jako návod, protože se v ní dozvíte mnoho zajímavého. Byla jsem až překvapená, jak to u speciálních jednotek chodí. Ale nebojte, není to kniha zaměřená na válku nebo boj jako takový. Jen ty detaily… Věci, které by Vás nenapadli a které je potřeba si dát do souvislosti, jinak člověku hrozí nebezpečí. Je potřeba být vždy pár kroků napřed.
Kniha je psaná v několika dějových rovinách. Čte se však velmi dobře. Kapitoly na sebe plynule navazují a čas ubíhá takovou rychlostí, že je tma a vy stále musíte číst dál. O napětí není nouze.
Je čekání na smrt nezbytné? Vždyť jednoho dne stejně všichni zemřeme. Někteří mají svůj životní metr již mnohem kratší než jiní. Mají se proto vzdát zbytku svých dnů tak lacino? Nebo je to naopak čas, kdy je potřeba naplno žít a vše ostatní ignorovat? Nenapadne Vás při čtení i toto? Nenapadne. Víte proč? Protože musíte číst rychle dál.
Eva Marešová
Autor: Eva Marešová
Napsat komentář