Jak píše Hana Whitton, již v útlém mládí si prý předsevzala, že nikdy nezestárne, nikdy nezemře a stane se královnou. A to vše se jí svým způsobem splnilo.
Alžběta prožila dětství na panství Linlithgow a Combe, obklopená cizími lidmi, kteří z ní měli vychovat pravou dámu. Když byla později konečně pozvána ke dvoru, kde pro ni jedinou oporu představoval milovaný starší bratr Jindřich, věděla, že se dřív nebo později bude muset provdat za muže, jehož jí vyberou. Ani v nejmenším však nedoufala, že v mladém saském kurfiřtovi Fridrichu Falckém nalezne životní lásku. A i on se do krásné Alžběty na první pohled zamiloval. Ještě před svatbou však museli oba překonat nejen intriky anglické královny Anny a George Villierse, budoucího vévody z Buckinghamu, ale i tragickou smrt korunního prince Jindřicha.
Alžběta doufala, že v Heidelbergu nalezne po boku milovaného manžela nový a šťastný domov, ovšem svéhlavá princezna se příliš nezamlouvala ani Fridrichově matce a ani jeho rádci Kristiánovi z Anhaltu. Navíc se oba mladí manželé věnovali raději lovu a sami sobě nežli státnickým povinnostem.
A to se nezměnilo, ani když Fridrich přijal nabízenou českou korunu a spolu s manželkou a nejstarším synem přesídlil do Prahy. Tato část knihy je pro české čtenáře jistě tou nejzajímavější, jelikož se dozvědí, proč mladý král, do něhož národ vkládal tolik nadějí, tak zoufale zklamal. Mnoho z chyb bylo zaviněno jeho povahou, nerozhodností, nezkušeností a mladickou naivitou. Vždyť mu v době korunovace bylo pouhých 24 let! Očekávaná finanční a vojenská podpora od jeho anglického tchána nebyla rovněž realizována. Po bitvě na Bílé Hoře tak musel královský pár narychlo uprchnout z Prahy. Kam ale, když je všichni opustili? Fridrich navíc již předtím přišel o Falc a postupně ztrácel i zbytek svých lén. Nový domov tak rodina nalezla až v Haagu u příbuzného Mořice Oranžského. Tam se také Alžběta setkala se svým druhým osudovým mužem – Williamem Cravenem, synem londýnského starosty.
Jako mnozí před ním, i William se do uhrančivé Alžběty zamiloval a jeho láska trvala celý život, ačkoli ji přežil o téměř 35 let! Alžběta totiž vynikala nejen krásou, byla i chytrá, vtipná, ráda jezdila na koni a účastnila se honů. A rovněž se nebála veřejně projevovat své city. Rozhodně nebyla typickou aristokratkou té doby, nevěnovala se vyšívání nebo malování, sama hodně pečovala o své děti a svému manželovi radila i v politických záležitostech.
Hana Whitton se navíc umí báječně vžít do postav, vykreslit jejich duševní i emocionální naladění a brilantně vystihnout atmosféru doby. Při čtení máte občas pocit, že jste se ocitli přímo ve středu dění, proháníte se hustým lesem s kuší, účastníte se opulentní hostiny ve Whitehallu, sedíte v lavici u sv. Pavla a posloucháte plamenné kázání či sledujete královskou svatbu, plavíte se po moři nebo v chladné listopadové noci kočárem prcháte z Pražského hradu.
Kniha ovšem nepopisuje jen Alžbětin dobrodružný život, ale věnuje se, alespoň okrajově, i jiným významným osobnostem, jako byli např. William Shakespeare, John Donne, Václav Hollar, Inigo Jones nebo Kristián z Anhaltu. Nenásilnou formou se tak dozvíte spoustu zajímavých informací a detailů, na jaké ve škole nezbyl čas.
Ačkoli Fridrich s Alžbětou strávili v Čechách pouhý rok a jejich vláda zde se dá sotva považovat za úspěšnou, přesto bychom neměli na jejich nevšední příběh zapomínat. Byli to navíc sami Češi, kdo si Fridricha za panovníka vybral, on sám se o korunu neucházel, a je proto smutné, jak snadno a rychle je počáteční nadšení přešlo a mladý pár hodili přes palubu. Alžbětin osud se tak trochu podobal osudu její slavné babičky Marie Stuartovny, jíž se prý velmi podobala i vzhledově. Obě poznaly velkou lásku, obě se staly královnami a obě musely ze svého království uprchnout. Naštěstí však Alžbětin život neskončil stejně tragicky jako ten Mariin.
Petra Kamlachová
Autor: Petra Kamlachová
Napsat komentář