„Ano, tenkrát ještě v prosinci padával sníh.“
Za autorstvím povídkové knihy Tenkrát o Vánocích stojí celkem devět známých českých spisovatelů a spisovatelek, přičemž každý z nich přispěl jednou povídkou, jejichž společným jmenovatelem jsou VÁNOCE. Tak docela jednotvárné to však není. Přestože jednotlivé povídky spojuje jedno téma, je každá z nich úplně jiná: jedna je humorná, další smutná, jiná zase melancholická. A každá se vám prostě musí jistým způsobem líbit.
Petra Soukupová: Vánočka – rozhodně nejvtipnější povídka z celé knihy nám byla naservírovaná hned na začátek, podobně jako čerstvě upečená, voňavá vánočka z devíti… tedy ze sedmi…
„Já se tady s tím seru – a vy si jenom sedíte!“
Alena Monrštajnová: Člověče, nezlob se – povídka, na kterou jsem se těšila nejvíc vzhledem k tomu, že mám knihy Aleny Mornštajnové a její styl hodně ráda. Nevelká rozsahem, ale hluboká svou myšlenkou. Vánoce jsou totiž často obdobím, kdy by si lidé měli odpouštět, kdy by se domnělé křivdy měly přehodnotit anebo rovnou hodit za hlavu.
Petra Dvořáková: Bolesti – nikdo nechce být na Vánoce sám. Každý by rád byl s rodinou, ať už je jakákoli… S povídkou Bolesti strávíme Štědrý večer v nemocnici, po boku jedné ze zdravotních sester, kterou doma čeká manžel (anebo nečeká?).
Alice Nellis: Rovnováha – milá a vtipná povídka o honbě za rovnováhou hodnoty vánočních dárků. Jen málokdo by tenhle pocit neznal a nepokládal si otázky, co mu ten druhý asi koupil? Bude to dražší nebo levnější než to, co pro něj mám já? Mám se mu snažit vyrovnat, nebo ho raději rovnou trumfnout? Hedvika, hlavní postava téhle povídky o tom ví své.
Anna Bolavá: Šustrův vánoční seznam – povídka o jednom matikáři, který svět kolem sebe vidí jako změť nepravidelností a odchylek, který i emoce převádí do grafů a vzorců, a který je natolik zaslepen svým vlastním světem, že mu nezbývá prostor vidět krásy, které ho obklopují. A když si je konečně jednou uvědomí, je už pozdě.
Marek Epstein: Vánoční přání – vánoční přání mohou mít jakoukoli podobu. To, o němž vypráví tato povídka, je zvláštní a teskné zároveň: vidět hrob své zesnulé dcery…
Petr Stančík: Zapomenuté umění zapomnění – na začátku téhle povídky je notářské řízení ohledně dědictví po jistém Laranu Malenovi: celá budova divadla včetně pozemku a veškerého vybavení. Dvojčata, která tento majetek zdědila, nám postupně odhalují jednu zvláštní historii, která snad měla být navždy zapomenuta. Ale není.
Ondřej Neff: Dopis pro Ježíška – pro mě rozhodně nejkrásnější ze všech povídek téhle knihy. Vyprávění o jednom dopisu pro Ježíška, promarněném přání, dětských tužbách a o tom, že i splnění největšího přání může mít skryté souvislosti a následky, které nikdo nečekal. Povídka se zrnkem melancholie, velkou dávkou podnětů k přemýšlení, povídka o přáních nejen vánočních.
Irena Hejdová: Tenkrát o Vánocích – povídka o stárnoucí ženě, jejíž manžel zemřel na infarkt a dcera má už svou vlastní rodinu, svoje vlastní Vánoce. Povídka o samotě prožité na Štědrý večer, o tom, jak se v tento okamžik vyplaví vzpomínky na roky dávno minulé a o tom, že samota se lépe zvládá ve dvou.
Každá z povídek má svoje kouzlo, nese v sobě krásu těch nejhezčích svátků v roce, připomene nám něco, co se vynoří v našich vzpomínkách, když ucítíme vůni jehličí, když uslyšíme prskat prskavky. Přenese nás do vzpomínek na dětství i dospělost. Zanechá v nás stopu tohoto jedinečného času.
Tenkrát o Vánocích je rozhodně ta nejkrásnější kniha, kterou jsem si pro čtení v předvánoční čas blížícího se adventu vůbec mohla vybrat.
Andrea Simoglu
Autor: Andrea Simoglu
Napsat komentář