Kniha Na hraně noci mě zaujala svojí obálkou a po přečtení anotace bylo rozhodnuto, tuto knihu si nutně potřebuji přečíst. Nyní již vím, že mě můj „čich“ na dobrou knihu nezradil. Jedná se o neobyčejný příběh z období druhé světové války, který nám tuto dobu přibližuje z jiného úhlu pohledu.
Anton, bývalý mnich, se po rozpuštění řádu rozhodne odčinit svoje „hříchy“ tím, že pomůže v nelehké době jedné vdově se třemi dětmi. Sedne na vlak a vydá se ze Stuttgartu do Unterboihingenu vstříc novému životu. Anton má srdce na správném místě, takže si ho Elisabethiny děti oblíbí a důvěru vzbudí i v ní samotné. Vezme na sebe nelehký úkol, postarat se o početnou rodinu, kterou sňatkem přijme za svou. Jenže, jak vydělat peníze, když práce není, a jediné, co Anton umí dobře, je hrát na hudební nástroje? Ale potřebuje někdo v období války hudbu? Nakonec se Antonovi díky knězi Emilovi naskytne příležitost, jak vyřešit problém nedostatku peněz, a ještě se postavit na stranu proti Hitlerovi. Jenže, co když tím ohrozí své blízké? A co se začne dít, když se smyčka začne stahovat, protože i malé městečko má svého donašeče. Nezbývá než si vychutnat každou stránku tohoto pomalu plynoucího příběhu plného citu, který vás zkrátka chytne za srdce.
„V jiné době a na jiném místě – v laskavějším a příčetnějším světě – by snad bylo snadné žít jako vdova. V jiné době a na jiném místě by jí Bůh možná nevzal manžela.“
Ještě nikdy jsem nečetla podobnou knihu, Antona i Elisabeth jsem si zamilovala a ve skrytu duše jsem doufala, že si k sobě najdou cestu i jejich srdce, ačkoliv obě utrpěla velkou ztrátu. I když se příběh odehrává za druhé světové války, ústředním motivem je každodenní život jedné rodiny na malém městečku, kterému se prozatím válka vyhýbá, ale nic netrvá věčně.
Čtenář sleduje, jak si cestu k Antonovu srdci najdou všechny tři děti a on je zcela přijme za své. Anton s režimem bojuje po svém, ale musí být velmi opatrný, především, když se jeho rodina dostane do hledáčku gauleitera, donašeče. Anton řeší vnitřní boj, chce ochránit rodinu, ale také nechce vzdát svůj boj s režimem. Byl to velmi silný, odvážný člověk, který si dokázal poradit za každé situace.
„Zvláštní, jak rychle se ze světa vytratí teplo, jak rychle se roční období dokáže ponořit do tmy. Každý rok ho to překvapí. Dny se zkracují, až se nakonec zdá, že noc je přirozeným stavem světa. Jako by už od prvního dne stvoření všude vládl soumrak, nebo ten krátký čas těsně před ním; tlumená otupělost šedi, za níž se ztratilo sluneční světlo, stěna mraků a pach blížícího se deště.“
Ačkoliv kniha působí zdánlivě klidně, nechybí v ní napětí a o hlavní hrdiny se budete nejednou bát. Moc mě zajímalo, jak celý příběh skončí. Závěr byl opravdu dojemný a člověk si říká, že tak to mělo dopadnout.
Autorčin styl je chvílemi až poetický a plný metafor. Kniha se četla sama a příběh mi přirostl k srdci. Když jsem si přečetla doslov, ještě to znásobilo celý můj dojem z knihy.
„Podzim je jako Elisabeth – vážný, strohý a na dotek studený, ale nepostrádá záblesky zářivých barev.“
Jediné, co bych autorce vytkla, že ačkoliv píše, že poctivě studovala historické prameny, dopustila se historického omylu, když v knize píše, že za války bylo z Chebska vyhnáno německé obyvatelstvo.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi trochu jiné příběhy z válečného období. Takové příběhy, kde hraje hlavní roli odvaha, láska, pomoc bližním, příběhy, kde zrůdnosti války jsou zachyceny spíše jen okrajově. Jedná se o citlivě zpracovanou část života člověka, který opravdu žil, a právě takové příběhy se čtenáři vryjí do paměti nejvíce.
„Malý ostrůvek štěstí uprostřed šíleného a nebezpečného světa. Ale když je díky vám někdo šťastný, znamená to víc než zlato, víc než hudba. Vědomí, že jsou s vámi v bezpečí.“
Moje hodnocení je 95 %.
Pavla Velehradská
Zdroj: https://www.chrudimka.cz/na-hrane-noci
Autor: Vybíráme z médií: Chrudimka.cz
Napsat komentář