Petru Nesvačilovou znáte jako nepřehlédnutelnou filmovou herečku a osobitou režisérku. Kromě toho je ale také talentovanou vypravěčkou, což dokázala před pěti lety v knize Skutečná. Nyní, už v roli maminky, se čtenářům představuje jako autorka knihy pro děti Astrid a Eja, v níž jemně a s humorem otevírá svět dětské fantazie. A dělá to způsobem, který zaujme nejen děti, ale i dospělé. Proč si ji přečíst?
… PROTOŽE JDE O VĚROHODNÝ PORTRÉT DĚTSKÉHO SVĚTA
Hlavní hrdinka, malá Astrid, má kamarádku Eju, kterou nikdo jiný nevidí, a prožívá určité období v realitě, která se často liší od toho, co vidí dospělí. Příběh si právě tohoto jedinečného vnímání všímá a nezlehčuje ho, ba právě naopak, dětské představy bere vážně. Kniha tak citlivě otevírá téma dětské osamělosti, tvořivosti a potřeby mít někoho blízkého, s kým lze sdílet i to nejtajnější.
… PROTOŽE JE PLNÁ EMPATIE
Petra Nesvačilová v knize vytvořila svět, který je laskavý, vtipný a hluboce lidský. Napsala ji tak, že se čtenář snadno vžije do Astridiných pocitů, ať už radostí, obav či tichých okamžiků nejistoty. Příběh tak přirozeně ukazuje dětem, jak naslouchat druhým. A dospělým zas připomíná, jak bohatý, důležitý a obohacující je vnitřní svět dětí.
… PROTOŽE KNIHU ILUSTROVAL MICHAL BACÁK
Jeho jemné kresby navíc otevírají dveře do dalších komnat imaginace těch, kdo se do knihy začtou.
… PROTOŽE AUTORKA PÍŠE SVIŽNĚ A SROZUMITELNĚ
Přitáhne tím pozornost nejen dětí, ale i dospělých, které vtáhne do příběhu, aniž budou mít pocit, že se ocitli uprostřed „dětského klišé“. Krátké kapitoly, dobře rytmizované dialogy a jemný humor dělají ze čtení knihy milý zážitek.
… PROTOŽE JE KNIHA IDEÁLNÍ NA ČTENÍ PŘED SPANÍM
Není příliš dlouhá, kapitoly mají rozumný rozsah a děj není drastický ani příliš komplikovaný. Příběh Astrid a Eji především otevírá prostor pro následné povídání. Řeší jejich strachy, samotu i odvahu stát si za svým – a to citlivě, bez moralizování. Takové příběhy dětem pomáhají pojmenovat vlastní pocity a dospělým nabídnou návod, jak o nich mluvit.
UKÁZKA Z KNIHY
Jakmile se malé dítě poprvé nadechne, hned touží po obejmutí. Po velikém klidném náručí, které ho obejme do světa, kde jen hvězdy ví, kdy se má jít spát. A objeví se teplo a něco sladkého. Takového jemňoučkého, čeho se nedá nikdy nabažit. Říká se tomu láska. Teda tady na Zemi se tomu tak říká. Takové
obyčejné slovo. Slova občas neumí přesně vystihnout všechno – pocity, sílu, ani tu obyčejnost. Někdy proste nestačí, a jak se do nich snažíme vše tak nějak uzavřít, zapomínáme, že věci stále proudí jako řeka. A to je život.
SOUVISEJÍCÍ KNIHY
Napsat komentář