08d0f4f9

Malý krůček pro lidstvo, velký pro jeden národ

O atentátu na Heydricha se děti učí už ve škole. Všichni alespoň po málu tušíme, co se tehdy stalo a kdo za ním stojí. Také víme proč. Pokud jste viděli jiné filmové zpracování, vnímáte vše ze strany odvážných parašutistů, kteří se postaví neobávanějšímu muži tehdejšího Německa, který ovlivnil české dějiny. Smrtihlav se ale zaměřuje na obě strany jedné mince. A tak nám kromě cesty a plánů parašutistů ukazuje také samotného Reinharda Heydricha ve všech svým charakterových odstínech, které budí hrůzu už od samého začátku. 

Protože ač se to možná nezdá, i on byl „jen“ člověk, který měl ambice, své sny a společnost (respektive armáda) s ním tak trochu vypekla. Vše se mění ve chvíli, kdy potkává sličnou Linu. Ta ho dostane na „správnou cestu“ a Heydrich tuší, že by to mohl být slibný začátek jeho kariéry. A tak se z podivína s zářivě blond vlasy a průzračně modrýma očima stane dokonale namazaný stroj, který budí opovržení i mezi „svými“. Nakonec se dostává právě do Prahy, kde se stává říšským protektorem a má za úkol vyřešit židovskou otázku. Na ni odpověď najde… Tu konečnou…  A v tu chvíli vstupují do hry legionáři…

Kontext je jedna z věcí, kterou Smrtihlav dokonale vyniká. Nesoustředí se na detaily, ale podává všechny události v rychlém sledu. Pomáhá si zkratkami a obrazovými vsuvkami, které vypoví víc, než deset minut jakékoliv promluvy. Dobře tak udržuje pozornost diváka. Protože se děj posouvá, nikde neškobrtá, nemá moc hluchých míst, vše zapadá. Trochu „umělý“ se zdá vstup parašutistů, protože působí jako tečka za jednou kapitolou. Jako by začínal příběh jiný, navazující, Heydrich totiž ze scény téměř vymizí. Je to ovšem pochopitelné, protože děj filmu není nafukovací a nemůže trvat několik hodin. 

Perfektní je také volba postav. Pasují, dokáží vyjádřit správné a odpovídající emoce. Nikdo vyloženě nevyčnívá a zároveň bez kýče a teatrálnosti oživují své role, které jsou uvěřitelné a lidsky podané. Jason Clarke v roli Heydricha dokázal ztvárnil veškerou chladnou krutost a disciplínu, která se od něj čeká. Stejně tak Jack O’Connell a Jack Reynor v rolích atentátníků dokázali skloubit odhodlání, sílu a na druhé straně také strach, naději, lidskost a touhu žít, i když jsou šance nulové. Nelze ale opomenout ani vedlejší role. Jejich ztvárnění dotváří celkový dojem, který rozhodně není opomenutelný.

Ani Jimenezovo zpracování se neobejde bez kapky teatrálnosti, ale chybí v ní kýč, který by kazil dojem, což je moc dobře. Vždy je zajímavé sledovat (a možná trochu srovnávat) způsob, jak k tomuto tématu přistupuje režisér Čech a jak režisér jiné národnosti. Přece jen je to pro české publikum víc než „jen“ film nebo dejme tomu mapování historického okamžiku. Musím ale říct, že mě Jimenez mile překvapil. Ač se nevyhnul některým historickým nepřesnostem, připravil pro své diváky silný, syrově zpracovaný a emoce drásající příběh, kterému nechybí akce, napětí, dobová atmosféra ani správné vypodobnění osudového okamžiku, který rozpoutal peklo na zemi.

Za mě velmi zdařilé zpracování, které mě přeneslo o několik desítek let zpět, do doby, která byla těžká a děsivá. Děj i postavy mě oslovily a síla příběhu převálcovala. Ačkoliv ho znám a vím, jak končí, stejně jsem maličko doufala, že dopadne jinak. Film rozhodně doporučuji. Nevím, jestli se dá shlédnout vícekrát, minimálně jednou za to opravdu stojí.

Autorka: Tereza Bártová

Sdílet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *