Povězte nám něco o svých spisovatelských začátcích. Kdy jste se poprvé dostala k psaní knih? Myslím, že se stáváme spisovatelem, jakmile se z nás stanou vášniví čtenáři. Jako dítě i puberťačka jsem knihy doslova hltala. Četla jsem vše od Cronina až po Dostojevského. Knihy z městské knihovny jsem si půjčovala podle abecedy. Od A až po Z, jako Zola! Čtením se jakoby mimochodem učíte slova, věty, jak vyprávět příběh. Čtením se z vás ten spisovatel stává. Pak jsem začala pracovat jako novinářka a jednoho dne mi zavolal jeden nakladatel a řekl mi: „Čtu vaše články a líbí se mi, jak píšete. Zkuste pro mě napsat román.“ V nakladatelské sféře to byl někdo důležitý, a navíc vydával mé oblíbené autory. Tehdy jsem byla mladá, chtěla jsem se bavit, chodit ven. Zůstat doma a sedět u psacího stroje bylo to poslední, na co jsem měla chuť. Tak jsem mu řekla NE a NE a NE. Ale tak naléhal a byl u toho tak šarmantní, že jsem nakonec podlehla a napsala 20 stránek, jen abych mu udělala radost. Vypadal opravdu nadšeně, tak jsem pokračovala. Abych mu udělala radost. A tak, kousek po kousku, jsem napsala celou knihu. Mě samotnou to překvapilo asi nejvíc! Psaním románu jsem objevila netušenou svobodu. Psát, co chcete, vymyslet si cokoli a nestarat se jako v novinách o to, zda máte dost znaků nebo zda forma někomu vyhovuje. Jako spisovatel jste všemocný! To je případ mého prvního románu Moi d’abord. Ve Francii se ho prodalo na 300 000 kusů. A změnil můj život.
RL
Redakce Luxor
·
6 min čtení