F. Christiane: Můj druhý život
Stručně Už ve čtrnácti letech se poprvé setkala s drogou. Propadla jí a stala se pravidelnou zákaznicí na stanici ZOO. Takových, jako byla ona, existovalo v té době dost. Dětí, které to doma neměly zrovna nejlehčí, a tak si svůj žal a utrpení utápěly v drogách. Na chvilku se propadly do sladkého nevědomí, končetiny jim ztěžkly, ale měly pocit, jako by se vznášely. Všechno má svou daň, a tak ji má i droga. Závislost. Věta: ,,Mám to pod kontrolou.“, kterou pronesla v prvním díle, byla znakem toho, že už je na tom opravdu špatně. Když ji matka poslala na sever Německa k babičce na odvykačku, myslela si, že se všechno může změnit. Drogy se ale tak lehce nezbavíte. A pak se jednoho dne u jejích dveří objevila novinářka Sonja Vukovic s upřímným prohlášením, že by s ní chtěla udělat rozhovor, jak se jí po třiceti letech daří. Žádné pozorování, žádné vyptávání se sousedů, nic. Zkrátka upřímné a jasné, bez žádného postraního úmyslu. A to Christiane zaujalo. Když se později sešla se Sonjou v kavárně i se svým psem Leonem, nemohla tomu novinářka zprvu uvěřit. A pak už se jenom mluvilo a mluvilo, přeskakovalo se od jednoho tématu k druhému a začala se tvořit nová kniha s názvem Můj druhý život.