Wallander stojí nad propastí
Mankell se tentokrát zaměřil na atmosféru a více než kdy předtím dává vyniknout Wallanderovu charakteru. A jak by se dalo čekat, dopadlo to více než dobře. Je možné, že se za obyčejným úsměvem skrývají tak hrozné věci, jaké ystadský sbor postupem času odkrývá?