Přejít na obsah
Blog
Rozhovor 221 přečtení

Eva Tvrdá: Pandořina skříňka

Máte nějaká oblíbená místa? Ano, mám mnoho oblíbených míst. Přiznám se, že když mi je nějak špatně a cítím se mizerně, sednu do auta a projíždím se Hlučínskem. Mé velmi oblíbené místo je kostel v Sudicích na hranicích s Polskem, je to nádherná stavba. Také mám ráda třeba pramen u Bělé, to je místo, kde je léčivá voda. A mám vlastně ráda každou vesnici na Hlučínsku. Hlavně ta krajina mě uklidňuje. Pojďme se přesunout k Pandořině skříňce. V ní nebudeme cestovat jen po Hlučínsku. Můžete nám knihu trochu představit? Tato kniha je volným pokračováním Dědictví. Pokud ho znáte, je to silný příběh jedné rodiny, jedné ženy ve Sleszku. Ta žena měla vnučku, kterou viděla jen jednou jako miminko v Praze a pak už na ní jen vzpomínala. O té vnučce je kniha Pandořina skříňka, kterou jsem psala velmi dlouho. I když je ta kniha fiktivní, chtěl bych se zeptat, jestli znáte ze svého okolí nějaký střet identit? Třeba jak na sebe reagují lidé z Prahy s těmi z Hlučína a podobně? Já to samozřejmě znám ze svého okolí. Ta reakce na lidi z Prajzké byla vždy specifická. Myslím, že lidé z knihy poznají, jak já to vnímám. Kde se bere to soupeření, že ten, kdo je za řekou, je špatný a ten před řekou dobrý? To je dáno zejména historicky, že ty dějiny šly všude trošičku jinak. Tam šlo spíše o takové nepochopení. Jak se mohou čtenáři dozvědět, tak jste původní profesí učitelka. Jak na to vzpomínáte a kde všude jste učila? Já jsem učila na více školách, ale díky osobnímu životu jsem ty místa musela měnit. Dělala jsem tu práci ráda. Něco to člověku dává. Co konkrétně jste učila? Učila jsem český jazyk a dějepis. Jaké to bylo pro studenty mít učitelku spisovatelku? Jak to vnímali? Pro ně jsem byla zejména učitelka, ale je pravda že mám mezi svými čtenáři hodně bývalých studentů. Stalo se vám, že si vzali studenti jako referát vaši knihu? Ne, to se mi nestalo, protože už dlouho neučím. Máte nakladatelství a v podstatě i vaše začátky jsou o tom, že jste si knihy vydávala sama. Myslíte si, že je to dobrá cesta pro začínající spisovatele? Já si myslím, že je to jedna z cest. Nevím, jestli dobrá nebo špatná. Pro mě by bylo ideální, že odevzdáte rukopis nakladateli a on už se o vše postará. Vydáváte pouze vlastní knihy? Ano, pouze vlastní. Kdyby někdo měl hodně dobrou knihu, vydala byste mu ji? Ne, protože už vím, co vše to obnáší a moje životní energie je pro mě tak akorát. Co se týče vašich dalších knih, napsala jste i knihu o Che Guevarovi, což je trochu skok od Hlučínska. Co vás inspirovalo? To byla náhoda. Setkala jsem se s člověkem, který pobýval na Kubě a pomáhal vést revoluci. Stal se tam hlavním geologem největšího naleziště niklu na světě. Taky jsem tam použila ten příběh Che Guevary, který je velmi zvláštně pojímán v literatuře. Jaký máte názor na Che Guevaru? Je mi ho tak trochu líto. Byl to člověk, který bojoval za své ideály, ale podle mého na konci zjistil, že to pravděpodobně nestálo za to. Kolikrát jste u nás vlastně měla setkání se čtenáři? Bylo to mockrát, myslím, že jsem tady posedmé. Je pravda, že píšu už dlouho. Představovala jsem tady již řadu knih.

Rozhovor 177 přečtení

Klára Bártová: Rok Patrika

O tématu domácího násilí hodně mluvíte v rozhovorech, jste zvaná do různých časopisů. Co obvykle brání ženám opustit manželství, kde probíhá domácí násilí? Je potřeba si uvědomit, že domácí násilí je o jakési systematické manipulaci a osoba, která je obětí je systematický psychicky zpracovávána a ztrácí sebevědomí a schopnost si nějak poradit. Existují nějaké pověry týkající se domácího násilí? Ano, existuje jich celá řada. A to zejména u lidí, kteří se s tím nikdy nesetkali. Tou nejčastější pověrou bývá to, že si za to ta oběť může sama. To je něco, proti čemu pořád bojuju. Ti manipulátoři jsou skutečně tak obratní a schopní, že to tak vypadá. Poměrně rozšířená pověra je také to, že oběti domácího násilí pocházejí ze sociálně slabého prostředí nebo z neúplné rodiny. Což vy teda absolutně nesplňujete… To je právě obrovský mýtus, možná vůbec ten největší. Domácí násilí se týká úplně všech vrstev, děje se to všude, akorát u těch výše postavených lidí se o tom tolik nemluví, spíše se o tom mlčí. Jak má to blízké okolí zakročit, když mají podezření, že tam něco takového probíhá? A co je naopak chyba udělat? Největší chyba je to, že by to dávali té oběti za vinu. Nejlepší je být dobrým přítelem a o té věci si spolu povídat. Já se zeptám na reakce, s kterými jste se setkala vy. Většinou se ve vašich diskuzích objeví jeden či dva lidé, kteří si myslí, že si za to ty oběti mohou sami. Setkala jste se s něčím takovým, a jak na to reagujete? Nijak. Jen si říkám, že ten člověk prostě neví, o čem mluví. Brala jste psaní knihy jako terapii? Jako způsob, jak se vypořádat s jednotlivými částmi svého příběhu? Poté, co jsem ukončila ten svůj nešťastný vztah, tak jsem uvažovala, co se životem. Potřebovala jsem nějakým způsobem zaplnit své myšlenky a navštěvovala jsem kurz tvůrčího psaní u paní Haliny Pawlowské. A ta mi vnukla myšlenku, že bych mohla zkusit sepsat ten svůj příběh. To psaní nebylo jednoduché a byla to svým způsobem terapie. Mě zaujalo, že jste si knihu vydala sama. Šla jste do toho opravdu odvážně. Z jakého důvodu to hlavně bylo? Bylo to hlavně z časových důvodů. Nejprve jsem zveřejňovala úryvky na svůj blog, mělo to velký ohlas a čtenáři a čtenářky chtěli hned teď pokračování, tak jsem si dala lhůtu půl roku na dopsání a vydání. To by mi asi žádné nakladatelství tak rychle nevydalo, proto jsem to ani nepokoušela a šla do toho sama. I celý vizuál jste si dělala sama? Ano, byla to taková metoda pokus a omyl, děláno na koleni. Jaké nejhorší í zbraně ten manipulátor a tyran proti ženám používá? Tak je to většinou tím, že ti manipulátoři jsou okouzlující a mnohdy i atraktivní, což mnohdy stačí. Umí vysvětlit, že cokoliv se děje, je jen vaše vina. Izolují vás od rodiny, což je dost podstatná část domácího násilí. Snaží se tu oběť donutit, aby na něm byla nějakým způsobem závislá. Velkým problémem byly i opakované návraty obětí k těm násilníkům. Bojíte se, že by se to mohlo stát i vám, až se Patrik zase bude pohybovat mezi lidmi? Já jsem měla to štěstí, že ten můj tyran je ve výkonu trestu, takže jsem se s tím vypořádala. Doufám, že to byl takový časový odstup, že to ustojím. Je ten váš optimistický přístup dán také tím, že věříte, že všechny věci se dají přetavit v něco dobrého? Ano, to si myslím. Já jsem na jednu stranu i ráda, že jsem ho poznala, i když je to šílené. Protože mě to posílilo.

Recenze 93 přečtení

Elizabeth Fremantleová: Ve stínu trůnu

Oproti Královninu gambitu spisovatelka svůj styl vyprávění. Pořád se tu střídá tři vypravěče ženského pohlaví. Kateřinu, Marii a dvorní malířku Levinu Teerlingovou. Právě malířka je jakousi důvěrnou přítelkyní obou dívek. Je zajímavá, že Levina je jakousi spojnicí mezi všemi dějovými liniemi. Řekněme, že právě u této postavy si Fremantleová dovolila popustit uzdu své fantazii a zanesla do vyprávění určité smyšlenky.

Recenze 876 přečtení

Pekelné soustředění

Takřka tři desetiletí nás dělí od zrodu jednoho z nejvýznamnějších děl světového komiksu. Moorovo Z pekla se u nás poprvé objevilo v roce 2003, nyní na knižních pultech majestátně stojí jeho redigovaná verze. A stěží ji můžete jen tak minout.

Recenze 850 přečtení

Vládli světu, jen ne sobě

Láska, přátelství, závist, smutek. Takový je proces dospívání, kterým prochází nerozlučná dvojčata Noah a Jude. Během tří let se toho ale stane tolik, že už nic nebude jako dřív. Ani sourozenci.

Ostatní 796 přečtení

Letem knižním světem (7. týden 2016)

K premiéře nové divadelní hry Harry Potter and the Cursed Child Parts I & II vyjde knižně scénář, už za pár dní se dočkáme audioknihy Marťan, máme nové fotky ze 6. řady Hry o trůny a trailery Aliance, Jasona Bournea a Knihy džunglí. Mágové získali druhou řadu, Morphea v Sandmanovi si možná zahraje Tom Hiddleston a roli Jacka Hydea v Padesáti odstínech temnoty pravděpodobně získá Eric Johnson.

Recenze 162 přečtení

Alice Hoffmanová: Muzeum prazvláštních věcí

Znáte ten pocit, kdy vidíte obálku knihy, jen matně tušíte, o čem kniha bude, a přesto víte, že si ji musíte za každou cenou přečíst? Přesně tuto vlastnost má Muzeum prazvláštních věcí, které vydala JOTA.

Ostatní 771 přečtení

Polibky ve slavných romantických dílech

Pýcha a předsudek, Zápisník jedné lásky, Jana Eyrová a další patří mezi nejromantičtější díla v historii. Ovšem lásku neměříme počtem polibků, jak se můžete přesvědčit v naší nové infografice. Kolikrát je zmíněn polibek v těch nejromantičtějších knihách?

Recenze 798 přečtení

Ant-Man, chlápek s potenciálem

Marvelovské universum dlouhodobě pracuje na tom, aby bylo vidět (opravdu hodně) na plátnech kin, získávalo pozornost diváků (dostatek peněz), sympatie (aby další filmy mohly získat dostatek peněz) a utvářelo jeden velký komplex, který se zapíše do historie (vydělá hodně peněz). Jedním z dílků skládanky je i adaptace ne tak okoukaného Ant-Mana.