Přejít na obsah
Blog
Ostatní 728 přečtení

Září s magazínem Neoluxor živě!

Babí léto přináší další bohatou sezónu plnou bestsellerů. Nečeká nás jen doba, kdy si všichni chodí do knihkupectví pro učebnice, ale i čas objevovat nové knižní lahůdky, kterých se s blížícími se Vánoci bude na našich pultech kupit víc a víc. Nenechte si v zářijovém čísle ujít recenze, rozhovory i ukázky, soutěž, novinky ze světa knih a přehled nejlepších filmových adaptací druhého pololetí 2016.

Recenze 180 přečtení

Jo Beverley: Snoubenka lorda Wraybourna

Snoubenka lorda Wraybourna je vtipná a milá. Dokáže dojmout a má schopnost přenést vás v čase i prostoru. Pokud hledáte ideální letní čtení pro ženy, pak je rozhodně skvělou volbou.

Ostatní 941 přečtení

Letem knižním světem (34. týden 2016)

Rowlingová vydá tři krátké publikace s novými příběhy z Bradavic a těšit se můžete i na knihu Johnny Cash, I see darkness od autora slavného komiksu Boxer. Představujeme nové trailery filmů Příchozí, Sully a snímku o básnířce Emily Dickinson, Ransom Riggs vás provede placem filmu Sirotčince slečny Peregrinové a podívat se můžete i na první fotky z natáčení Ready Player One. Filmové adaptace se dočká Rudá volavka, z románu Konec civilizace bude seriál.

Soutěže 1 126 přečtení

Pojďte s námi na Spielbergova Obra Dobra

Podaří se Sofii a Obrovi Dobrovi zachránit děti před lidožravými obry? Již 1. září zamíří do kin jedinečný příběh od Roalda Dahla a Stevena Spielberga. Vyhrajte lístky na předpremiéru ve Zlíně a premiéru v Praze.

Recenze 127 přečtení

Fredrik T. Olsson: Konec řetězce

Konec řetězce budete číst s otevřenými ústy a nebudete schopni přestat, dokud se neprolistujete až na konec. Kniha o apokalypse se může snadno zvrhnout. Konec řetězce si však stojí pevně a sebejistě na žebříčku nejlepších katastrofických knih letošního roku.

Rozhovor 103 přečtení

Druhou knihu Terezy Čihákové Mrcha? pokřtil v Domě knihy Vladimír Páral

Otazník v názvu druhé knihy Terezy Čihákové Mrcha? nepředstavuje pouze samoúčelnou vyjadřovací rekvizitu. Již v autorčině prvotině Co muži dali a vzali, se otazník nabízel a čtenář v textu novely skutečně otázky nacházel. Nejpalčivější z nich, jaký postoj společnost zaujímá k matkám samoživitelkám, byť si za životní situaci nezřídka mohou samy, však autorka nastolila opatrně, spíš okrajově. V nové knize však klade sžíravé otázky současnosti naplno, drsně a zcela bez skrupulí. Nakolik společenské klima ovlivňuje morálku, obecné mínění a jednotlivé lidské osudy? Je mravně výš prostitutka, která si nechá za služby platit, anebo ctihodní podnikatelé, činitelé či politici platící za informace prostitutce? A je kult peněz skutečně tak mocný, že ovládá a stává se metou většiny jedinců a takřka absolutním měřítkem úspěšnosti mnohých našich životů? Pane Párale, jak jste vnímal vašeho konkurenta pana Hrabala? Vladimír Páral: My jsme byli přátelé, ale psali jsme odlišně. Ovládli jsme v jedné době českou literární scénu, až mi bylo líto, že ostatní autoři námi až trpěli. Dodnes se naše jména lidem pletou. O povolání spisovatelky mají ještě stále lidé mnoho romantických představ. Jaké je tedy být spisovatelkou z vašeho pohledu? Tereza Čiháková: Já si nejsem úplně jistá, zdali se tak mohu označovat a nevím, jestli je to v mém případě povolání. Takže těžko odpovídat. Já to beru spíše jako koníček, jako něco, co mě baví a co mě naplňuje. Takže spíše u sebe shrnujete ty klady, k psaní usedáte s radostí a těšíte se na to. Tereza Čiháková: Určitě. Jaké své knihy si nejvíce váží pan Páral? Vladimír Páral: Každý autor má nějaké fáze. Mám určitou schopnost empatie. Když se na vás podívám, tak si umím zhruba představit, co asi budete chtít. Byly časy, kdy jsem jezdíval ještě s Hrabalem po turné a hádal jsem křestní dívčí jména. O čem píšete nebo byste chtěl psát dnes? Vladimír Páral: Já jsem po těch románech došel k tomu, že bych chtěl napsat knihu, která bude mít takových sto stran a čtení by vám dodávalo uvolnění a odpoutání. Většinu času prožíváme v napětí, žijeme ve strachu a úzkosti. Pořád jsme mimo a málo kdo umí žít tady a teď. A o to m bych rád udělal těch sto stran. Je krása pro spisovatelku pomoc nebo spíše překážka? Je to tak, že se spíše odvádí pozornost od toho, co píšete nebo je to dobrá reklama? Tereza Čiháková: Nevím, je to trochu záludná otázka. Narazila jsem na stránky, kde Vás pasují na nejkrásnější českou spisovatelku. To může být dost zavádějící a může to trochu znevažovat to, co píšete. Tereza Čiháková: Nejsem si jistá, že by to vyloženě něco znevažovalo. Takže to spíše neřešíte a necháváte to být? Tereza Čiháková: Nechávám to být. Jediné, co na tom bylo příjemné, bylo to, že jsem dostala skutečně mnoho nabídek ke sňatku. Tím pádem možná i nějaké náměty na další historky. Tereza Čiháková: Ano. Vladimír Páral: To já nedostanu žádné nabídky k sňatku. Možná to dnes ještě nějaké dámy napraví. Vladimír Páral: Tak to máte co dělat.

Rozhovor 187 přečtení

Pavel Srniček: Vlastními slovy

Bývalý vynikající brankář Pavel Srniček, ostravský odchovanec se proslavil především během osmiletého angažmá v Newcastle. Dále prošel týmy Sheffieldu Wednesday, Brescie, Cosenzy, Portsmouthu, West Hamu a Beriy Mar. Na závěr kariéry se vrátil do Newcastlu. V únoru 2008 s profesionální kariérou skončil a vrátil se do Ostravy, kde vychovával talenty. V prosinci 2011 se stal trenérem brankářů ve Spartě a v prosinci 2015 náhle zemřel. Marku, kdy jsi poprvé začal vnímat Pavla Srníčka? Marek Jankulovski: Dobrý den. Ono to bylo tím, že Pavel byl o něco starší. Věděl jsem, že v Baníku je a když jsi mladší, všechno sleduješ a máš úctu k tady těm hráčům. V pozdějším věku jsem měl to štěstí ho potkat a od roku 2000, kdy jsme absolvovali ME, jsme se potom hodně sblížili. Ty jsi přišel do národního týmu v roce 2000. Tehdy jsi byl denominován. Už jste se s Pavlem v té době znali? Marek Jankulovski: Už jsme se znali, protože oba pocházíme tady z Ostravy. Já na to dneska krásně vzpomínám, dostal jsem se tam tehdy poprvé, nikoho jsem tam osobně neznal, jenom k Pavlovi jsem měl blíže. Strašně mi v těch začátcích pomáhal. V knize je napsáno, že moc nechybělo a mohli jste být spoluhráči v Neapoli. Jak to tenkrát bylo? Marek Jankulovski: Je pravda, že jsme na to vzpomínali, když tady ještě Pavel byl. Je pravda, že já jsem v roce 2000 do Neapole šel a Pavel přiletěl na letiště a měl tam nějaké jednání, které prostě nějak nedopadlo, a nakonec jsme byli protihráči. Ty jsi Pavla zažil na spoustě reprezentačních srazů. Zažil jsi ho i v Itálii. Měl jako brankář nějakou slabinu? Marek Jankulovski: On opravdu ty slabiny neměl. Byl obrovský a každý k němu měl veliký respekt. Toho místa tam bylo opravdu málo. Ty jsi s ním seděl v šatně skoro padesát zápasů. Jak se projevoval? Marek Jankulovski: Byla to obrovská osobnost, ke které měl každý hráč respekt. Ale uměl i srandu, protože si ty zápasy vždycky užíval a ostatním dával tu pohodu a jistotu. Když jste oba skončili aktivní kariéru, tak jste se chvíli potkali v Baníku. Když jste se tam potkávali, o čem jste nejčastěji hovořili? Marek Jankulovski: My jsme si přáli udělat maximum pro Baník, ale bohužel nám osud nepřál, nějak jsme se tady minuli. Milane, vy jste o pět let mladší než váš bratr Pavel. Byl to právě on, kdo vás přivedl ke sportu? Milan Srniček: Dobrý den. Já už jsem na to odpovídal dříve. Nebyl to bratr, bylo to to, že jsme vyrůstali na hřišti a kolem mě nebyl člověk, který by nesportoval. Pamatujete si na tu dobu, kdy Pavel přestupoval z Bohumína do Baníku? Milan Srniček: Měli jsme doma dva lobbisty. Jeden byl z Vítkovic a jeden z Baníku. Bylo to nějakou výměnou za dalšího gólmana. Bylo mi tehdy 12 let, takže si to moc nepamatuji. Jak často jste se na něj chodil dívat, když už chytal za Baník? Milan Srniček: Já jsem to moc neprožíval. V Baníku byl chvíli, pak šel na vojnu a pak už šel ven. Takže mě to více chytlo, až když odešel do Newcastlu. A jak jste prožíval odchod staršího bratra do Newcastlu? Milan Srniček: Doma to byla rodinná tragédie, byl to obrovský smutek. Kde měl Pavel nejšťastnější období? Myslím, kde se mu nejlépe žilo? Milan Srniček: Myslím, že nejlepší to bylo v Itálii, co se týče módy a jídla, tak myslím, že si přišel na své. Když opouštěl Baník, tak z toho byla Sparta. Jak jste to řešili? Ta rivalita je známá a nebylo moc lidí z Baníku, kteří by šli do Sparty. Milan Srniček: To bylo asi týdenní přemlouvání, pořád chtěl zpátky do Baníku, který měl finanční problémy. Já jsem ho přemlouval, ať to jde zkusit a myslím, že tam šel hlavně kvůli panu Hřebíkovi. Máte v rodině nějakého pokračovatele? Milan Srniček: Máme jednoho Srnička, který chytá v Hlučíně, ale nevím, jestli to přinese nějaké ovoce. Jste spokojeni s fanoušky Baníku Ostrava? Marek Jankulovski: Baník má jedny z nejlepších fanoušků v lize, ale víme, že tam jsou i fanoušci, kteří nejdou jen užít si tu hru. Tito fanoušci nám škodí a nepatří tam. A co stadion ve Vítkovicích? Marek Jankulovski: Stadion výborný na atletiku. Stadion je pěkný, ale to fotbalové prostředí tam úplně není. Na druhou stranu buďme rádi, že tam můžeme hrát, jinak bychom museli hrát někde mimo Ostravu.

Recenze 146 přečtení

Stanislav Češka: Láskyplná smrt

Stanislav Berka vypráví svůj příběh v první osobě a hojně komentuje vše, co se děje. Své myšlenky a dedukce si nenechává pro sebe, ale seznamuje s nimi i čtenáře. Jeho názory jsou dost přímočaré a řekla bych, že hodně čtenářů se s nimi ztotožní. Vše se tu říká na rovinu a Berka se nestará o to, koho svými názory popudí. Před nikým se neponižuje a nemá zapotřebí nikomu podlézat. Na svém tažení za spravedlností je osamělým jezdcem, ale jemu to tak vyhovuje. A čtenářům jakbysmet. Pokud jste ještě s autorem neměli tu čest, pak je nejvyšší čas to napravit. Češka píše kultivovaně, elegantně a čtivě.