Přejít na obsah
Blog
Rozhovor 188 přečtení

Robert Vano: Každá doba je pro mě tvůrčí

Robert Vano se narodil ve slovenských Nových Zámcích. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států, kde se uchytil jako kadeřník a vizážista. Byl asistentem módních fotografů, od roku 1984 je samostatným fotografem. Působil v New Yorku, Paříži a Miláně, kde fotografoval pro módní časopisy (např. Cosmopolitan, Harper’s Bazaar, Vogue). Od roku 1990 žije v Praze, kde v období 1996–2003 pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 v agentuře Czechoslovak models. Od této doby pracuje jako fotograf na volné noze. Robert Vano je především módní a reklamní fotograf. Fotografuje černobílé portréty a akty na klasický film a používá také už málo používanou techniku platinotypie. Jak jste se dostal k nápadu, aby vůbec tato kniha vznikla? Kniha vznikla tak, že mi volali z nakladatelství, že už bych měl vydat nějakou novou knihu, když pořád povídám, kolik mám doma fotek. Myslel jsem si, že bych v knize mohl mít fotky, které jsem rád dělal a pracoval na nich s lidmi, které jsem měl rád. Tak vlastně vznikla tato kniha. Které období vaší kariéry byste označil za nejinspirativnější? Já myslím, že každá doba je pro mě tvůrčí. Nesedím jen doma, každé ráno vstávám v sedm a je jedno, jestli se mi chce nebo ne. Umíte si představit, jak by vaše kariéra vypadala, kdybyste v roce 1967 neemigroval z Československa? Já na to nemyslím, co by bylo. Ale když se teď ptáte, tak bych asi doloval v Jáchymově a svítil bych v noci. Vedete studenty v kurzech tvůrčí fotografie. Co se studentům snažíte předat za tak krátkou dobu? Já se od nich učím. Ono záleží, čeho chceme v životě dosáhnout. Co si vy osobně představíte, když se řekne kýč nebo nevkus? Určitě existuje, ale co je pro mě krásné, ostatní řeknou, že je kýč. Já dělám věci podle sebe a snažím se fotit vše, co je krásné. Co všechno musí člověk zvládnout a naučit se, aby o sobě mohl tvrdit, že je fotograf? Já nevím, nikdy jsem o sobě neříkal, že jsem fotograf. Nemám ani žádnou školu. Začali to o mě říkat lidi a já se tomu nebráním. Ve své předchozí knize jste zmínil, že se v Česku ani na Slovensku studenti neučí být úspěšní. Čím to je? Já si myslím, že stejně jako učitelé známkují studenty, tak by měli i studenti známkovat učitele. Tak by se mohly obě strany polepšit. Pořád platí, že je v řemeslu výrazně méně žen, které fotografují? Vždy byly ženy i muži. Sarah Moon, Lillian Bassman. Pořád si myslí, že je to těžší pro děvčata. Někdo vymyslel, že musíme být rovnoprávní, ale myslím si, že to takhle nikdy nebude. Rovnoprávní můžeme být třeba finančně, ale nejde to ve všem.

Ostatní 935 přečtení

Letem knižním světem (49. týden 2016)

V únoru vyjde další krimi s Joonou Linou, chystá se psychothriller s apokalyptickou zápletkou Poslední, první díl detektivní série od spoluautora scénáře legendárního seriálu Dr. Who a druhý román Pauly Hawkinsové. Nové featurette video prozradí původ příběhu Volání netvora, představujeme plakáty postav z druhé řady seriálu Shadowhunters a chystá se adaptace Kronik Královraha.

Recenze 944 přečtení

Pořádné chlapské jídlo

Cesta k srdci muže vedla vždy přes žaludek. Ale je fakt, že v dnešní době se naše pradávná pozice lovce, zásobovače a ochránce poněkud vytrácí. Byli jsme to, co jsme jedli – potřebovali jsme jídlo pro energii a sílu, kterou dnes však nemáme možnost využít, pokud nepracujeme fyzicky nebo nemáme extrémní energetický výdej třeba při sportu.

Ostatní 716 přečtení

Vánoční číslo magazínu Neoluxor živě!

Přes 200 knižních novinek a tipů na 48 stranách. Prosincové číslo magazínu Neoluxor živě! pomůže při výběru dárků pro vaše blízké i čtení pro sebe na svátky. Nechybí novinky z knižního světa, dvě soutěže a v poradně vybíráme čtení o Emilu Zátopkovi.

Rozhovor 138 přečtení

Beseda s Martou Davouze v Domě knihy

Loď v Bretani Po bestselleru Dům v Bretani, který vyvolal velký ohlas u čtenářů, přichází autorka s dalšími příhodami ze svého bretaňského domova. Jako obvykle jsou její historky zábavné, mísí se v nich laskavý humor se sarkastickými postřehy, přičemž nešetří nikoho, ani sebe. Jednu kapitolu pojala ve formě fiktivního interview pro tisk. Odpovídá v něm na nejčastější dotazy, které jí její publikum klade, text však obsahuje i hlubší reflexe o lidském bytí. Marta Davouze je známá spisovatelka a publicistka. Po převratu 1989 založila v Praze Společnost Franze Kafky, kde vydala mimo jiné kompletní Spisy Karla Poláčka a poprvé úplné dílo Franze Kafky v češtině. Iniciovala projekt pomníku Franzi Kafkovi a mezinárodní literární Cenu Franze Kafky. Napsala řadu fejetonů pro různé časopisy a deníky. Dosud jí vyšly čtyři knížky: Podobizny lásky, Vypadni z mýho života!, Dům v Bretani a Zrcadlení. Po rozvodu s prvním manželem Vladimírem Železným se usadila v Bretani a podruhé se provdala. Kniha Dům v Bretani měla obrovský úspěch, obdržela jste i stovky dopisů od čtenářů. Údajně to pro vás bylo velké překvapení. Pro mě to bylo velké překvapení, protože jsem knihu napsala asi během jednoho a půl měsíce. Začaly chodit dopisy, které ovšem chodí neustále. Takže překvapení to nepochybně bylo. Co vám nejčastěji čtenáři píší? Nezvrhává se to občas k tomu, že se dostáváte do pozice sňatkové poradkyně, nebo jsou to spíše díky za knihu? Převážně jsou to díky a mě to těší, protože nepřišel ani jeden dopis, kde by mě někdo huboval. Všechno to bylo tak, že jsem jim udělala radost, že se potěšili, pobavili, že to koupí mamince a podobně. Samozřejmě přišla i spousta dopisů, kdy mi ženy píší, že už do toho taky praští, že se rozvedou. Taková klasická situace, že děti opustí domov a ta žena už je s mužem dlouho. Tak jim píši, ať se nerozvádí, že si třeba i manžel připadá opuštěný a bylo by dobré zkusit být na něj vlídná a třeba se znova najdou. Někteří autoři tvrdí, že se jim každá další kniha píše hůř. Jak to máte vy? Loď v Bretani se psala hůř, protože příhody, které tam jsou, už se odehrály dříve. Mezitím mi vyšly dvě knihy a já jsem se pokoušela vydolovat něco z paměti. Psala jsem to 6 měsíců. Kterou francouzskou vlastnost byste naordinovala v České republice? To jste mě zaskočila. Francouzi nejsou všichni stejní. Ale jsou zmlsaní, ale to se nedá ordinovat. Opravdu nevím. Každý je jiný. Dá se srovnat to, jací jsou lidé po padesátce v České republice a ve Francii? Je tam jiný přístup? Já si myslím, že tady hodně lidí rezignuje, když jdou do důchodu. Je hodně lidí, které to zlomí a to ve Francii není. Lidé v důchodu hrají golf, chodí lovit a podobně. Každý má svého koníčka, asi jsou aktivnější v tom důchodovém věku. Když se z Bretaně vracíte do České republiky, na co se nejvíce těšíte a co vám naopak nejvíce chybí v České republice? Samozřejmě se nejvíce těším na své vnučky. Trochu mi chybí ty potraviny. Tady dá celkem práci najít opravdu kvalitní potraviny. Na to jsem si ve Francii opravdu zvykla. Tady potraviny musí člověk opravdu hledat. Přešla jste z české kuchyně na francouzskou nebo to mixujete? Mixuju to. Ptali se našeho Jakuba, jestli mu chutná více česká nebo francouzská kuchyně, když je v Bretani. A on říkal, že česká, ale z francouzských potravin. Kde si připadáte doma? Doma je člověk tam, kde je mu dobře a tam, kde má své věci. To už jsem teda tam. Některé věci si vozím z ČR do Francie a naopak. Z Čech si vozím uzené maso, kyselé zelí, to tam pořádné nemají. Sem si vozím třeba kafe.

Recenze 119 přečtení

Hradba mlčení trumfne i thrillery od J. Pattersona nebo J. Deavera

V Hradbě mlčení se pořád něco děje a vždycky je to něco jiného, co byste čekali. Pokud vám můžu poradit, tak autorku nepodceňujte a nenechte se ukolébat prvními kapitolami. Bylo by chybou polevit v ostražitosti, protože tady všechno souvisí se vším a i nejmenší detaily jsou významné.

Recenze 165 přečtení

Virál – psychologicky propracovaný thriller

Virál je kniha nejen o katastrofálním dopadu virality sociálních sítí při úniku informací na lidskou psychiku, ale i o vyrovnávání se s vlastní identitou, moci jedním činem ublížit mnoha lidem, včetně sebe sama, prozření ve vztazích, experimentech s drogami a alkoholem, cestě k odpoutání se a o lítosti nad vlastním osudem.

Ostatní 1 486 přečtení

Top knihy roku 2016

Početný blogteam Neoluxoru pravidelně píše recenze na knihy, komiksy, audioknihy i filmy, aby vám pomohl se rozhodnout, zda bude daný titul pro vás ten pravý. Dnes se podívejme na přehled knih, které od našich recenzentů dostaly v tomto roce 100% hodnocení. Možná si mezi nimi vyberete čtení pro sebe nebo dárek na Vánoce.

Recenze 947 přečtení

Hra o slzy

Nemusíte nutně vyhledávat romantické filmy, abyste se měli chuť podívat na adaptaci knihy Jojo Moyesové. V titulní roli Než jsem tě poznala totiž stanula Emilia Clark, ano, to je ta, která ve Hře o trůny umí jednat s draky… Potřebujete znát ještě nějaký další důvod, proč filmu dát šanci?

Recenze 826 přečtení

Zvěřinec pana Mengeleho

Právě takto pojmenoval svůj doslov Jakub Ehrenberg k prvnímu českému vydání teprve druhého románu americké blogerky Affinity Konar. Její Mischling totiž až s deprimující intenzitou odkrývá život v prostředí koncentračního tábora, konkrétně pak místa, v němž vládne proslulý doktor Mengele.