Pavel Srniček byl borec. Borec v nejlepším smyslu
slova. Jako kluk vyrůstal ve velmi složitých sociálních podmínkách, ale možná
právě těžké chvíle z dětství z něj udělaly silného a férového chlapa.
V noci pomáhal mamince s dojením krav, spal v jedné posteli se
svými sourozenci, nosil oblečení po sestrách, aby se stal jedním
z nejuznávanějších fotbalových brankářů v Anglii i na světě.
V Newcastlu překonával každý rok nedůvěru trenéra. Vždycky se zapřel,
tvrdě dřel a nenechal si nic líbit, aby ukázal, že on je pravým mužem pro
branku hrdého klubu. Vyznával ve všech směrech férový přístup od sebe i od
druhých. Když dal své slovo, vždy platilo. Fanoušci Pavla Srnička milovali.
V Newcastlu se stal jedním z nich. Nikdy nezapomněl, odkud se vydal
do světa velkého fotbalu. Zůstal skromný a otevřený. I proto na něho příznivci
Magpies nedají dopustit. Pokaždé se s fanoušky zastavil, povídal si
s nimi, podepisoval se a hrával s nimi i fotbal. V Newcastlu
navždy budou říkat Pavel Srniček je Geordie, jak se říká místním, kteří žijí
v oblasti kolem řeky Tyne.
Pro české fanoušky zůstane hrdinou, který nic nevypustil a současně mu na tváři
neustále hrál lehký úsměv. Ctil spravedlnost, bojoval za svůj tým a všude
zanechal výraznou stopu. Ať už v národním týmu, v italské Brescii
nebo portugalském Beira Mar. Svou nevyčerpatelnou energii přenesl i do
trenérského života. Připravoval brankáře ve Spartě a jeho nasazení bylo
ohromující. Jak hrál, tak i trénoval. Naplno. Srničkovo obrovské srdce tlouklo
pro fotbal, ale nejvíc pro dceru Vendy a syna Maxe, jimž daroval život. Ten
jeho skončil nečekaně brzy, ve věku 47 let.
Svůj silný životní příběh shrnul ve velice otevřené a upřímné autobiografii,
kterou stihl vydat jen pár dnů před svým odchodem.
Nominace na People´s Book Prize 2016