Přejít na obsah
Blog
Autogramiáda

AUTOGRAMIÁDA ZRUŠENA! O NÁHRADNÍM TERMÍNU SE NEUVAŽUJE! DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ!

Dnes měl do Prahy doletět uznávaný norský spisovatel Jostein Gaarder, autor světového bestselleru Sofiin svět, aby českým čtenářům představil svou novou knihu Anton a Jonatán, která právě vychází v nakladatelství Albatros.

Začátek 16:00
Vstupné Zdarma

Jostein Gaarder zdraví české čtenáře

Z důvodu nemoci Jostein Gaarder návštěvu Prahy
odložil. Než ale nastoupil do nemocnice, poslal do
nakladatelství Albatros
dopis pro české čtenáře o tom, k čemu jsou nám dobré knihy a jak moc zapomínáme
na to, jaký je svět úžasné a báječné místo. Držte tedy společně s námi panu
Gaarderovi palce, aby se brzy uzdravil, a zde je dopis přímo pro vás:

Moji
milí
čeští čtenáři,

už jako
docela malý kluk jsem měl neodbytný pocit (a mám ho dodnes), že žiju v pohádce,
v jedné velké neproniknutelné záhadě. Připadalo mi nesmírně tajemné, že vůbec
existuje nějaký svět a já v něm. A tak jsem se ptával dospělých: „To
je ale
divné, že žijeme? Nebo: „Není to zvláštní, že existuje svět? Dospělý
většinou odvětil něco jako: „Ne, proč, myslíš? Ale já si trval na svém: „Takže
podle tebe je svět úplně obyčejná věc? A dospělý na to: „Ale ano, samozřejmě
že je. Anebo mě
ustaraně nabádal: „O takovýchhle věcech přece nemůžeš
přemýšlet…

Ale nikdo mě z údivu vyvést nedokázal. Věděl jsem, že mám pravdu, a
umínil jsem si, že ze mě takový dospělý, co bere svět jako samozřejmost,
rozhodně nikdy nevyroste.
Zároveň
jsem si uvědomoval, že jsem na zemi jen nakrátko. Že cesta z kolébky do hrobu
není dlouhá. A proto
jsem začal psát, nejdřív pro dospělé a pak i pro děti. Chtěl jsem jim to
vrátit. Když už jsem se dokázal vyjádřit líp než jako malý kluk, chtěl jsem
je
přimět, aby se zastavili a uvědomili si, jaké dobrodružství tak zoufale letmo
prožíváme – to velké tajemství života. Abychom ho dokázali prožít doopravdy,
možná se musíme znovu stát dětmi. Musíme odhodit své protřelé světácké manýry a
být zase jako děti.
Rodíme
se do pohádky – do pohádky, která by strčila do kapsy nejednu dětskou knížku -,
ale postupně si na všechno tak zvykneme, že celou svou existenci bereme za
samozřejmou. Snad ani neobjevíme, co kouzelného se to odehrává za šprušlemi
dětské postýlky, kterou jsme si
přivezli z IKEA. Tam v té ohrádce se tvoří
svět. Protože svět nikdy nezestárne. Stárneme
jen my. Do
téhle velké pohádky právě přišlo dítě – a znovu a znovu nám připomíná, že jsme
od té pohádky utekli – jen tím, že jí říkáme
„realita.

„Mami,
proč se hvězdy tak mihotají? „A jak lítají ptáci? „Proč má slon takový dlouhý
nos? „No to
já nevím, Jiříku. A teď koukej spát, nebo se máma bude zlobit. Dítě
paradoxně o tenhle zářivý prožitek života přijde
zhruba tou dobou, kdy se naučí
mluvit. Proto potřebuje, aby ho někdo bránil. Proto potřebuje knihy. A proto i
my dospělí potřebujeme dětské knížky. Pomáhají nám uchovat si zážitky, o které
bychom jinak přišli.

Váš Jostein
Gaarder