Někteří si
postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských
samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k
dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy
se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.
Osm
rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do
tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými
zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně
racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako
mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů.
Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná
mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.
Smyslem
knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní
průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny
a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který
přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými
samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého
literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo,
Golden Prisma Award).