Autorka se snaží zachytit atmosféru Prahy, od dlážděných uliček až po tradiční české hospůdky. Popisy města jsou však spíše povrchní a ne vždy odpovídají realitě, což může českého čtenáře zklamat. Praha je tu popsaná dost idealizovaně, jako z katalogu pro turisty — Karlův most, vánoční trhy, orloj… ale zároveň mi to k žánru sedělo. Člověk přece jen u těchhle knih nečeká sociální sondu.
Postavy byly napsané čtivě, Annu jsem si rychle oblíbila a Leo mě bavil svým sarkasmem a suchým humorem. Vedlejší postavy příběhu dodaly na autentičnosti a působily přirozeně.
Vztah Anny a Lea je založen na postupném sbližování a překonávání minulých nedorozumění. Tato linka dodává příběhu trochu jiné směřování, než kdyby se jednalo jen o dva neznámé, co se potkají v cizině.
Jejich vztah je zpočátku napjatý, protože si s sebou nesou bolestivou minulost, kterou mají oba za uzavřenou, ale přitom je k sobě pořád něco táhne. Jejich dynamika je přirozená, i když předvídatelná. Zároveň spolu musí nejen bydlet, ale i soutěžit o to, kdo uvaří nejlepší pivo — a to je podle mě dobrý nápad. Přineslo to do knihy vtipné situace i pár emotivních chvil. Bohužel, detaily o výrobě piva a pivovarském prostředí jsou zpracovány minimálně, což je škoda, protože by mohly příběh obohatit.
Celkově je Hospůdka v Praze příjemnou oddechovou četbou s romantickým nádechem. Přestože kniha nenabízí hluboký děj ani výrazné postavy, může potěšit čtenáře hledající nenáročný příběh s romantickým pozadím a přiblížením české kultury.
Autor: Rachel Roo
