Poslední hra je strhujícím mysteriózním thrillerem na slovo vzatým. Své označení rozhodně nenese náhodou, autor potenciál žánru využívá na maximum a dodává mu dokonce úplně nový rozměr. Atmosféra a směřování příběhu se změní tolikrát, že se vám o tom ani nesnilo, a přitom přechody mezi jednotlivými aspekty a nejrůznějšími životními zvraty zůstávají hladké, nenásilné a nevyznívají uměle ani prvoplánově. Pokaždé, když už máte pocit, že víte, kam se bude děj ubírat a dovolíte si na chvíli ztratit ostražitost, příběh znovu nabere vítr do plachet a vyrazí dalším novým a naprosto nečekaným směrem.
Mysteriózno a úmyslně zavádějící vodítka jsou citlivě vložena do každé kapitoly. Autor srší neskutečným množstvím rozličných nápadů, které bravurně propojuje způsobem, který by vás nenapadl ani v nejdivočejším snu. Ted je perfektně nedůvěryhodným vypravěčem, díky kterému kniha získává něco navíc. Jelikož nemůže věřit ani sám sobě a čtenář je odkázán pouze na jeho mozek plný deziluzí, zůstáváte v neustálém napětí až do úplného konce. Federico Axat skvěle pracuje s psychologií hlavního hrdiny, píše ho přesvědčivě, a přitom dostatečně zajímavě. Ted vás zkrátka baví a zajímá vás, co se s ním děje a jak se dostal do životní pozice, ve které se právě teď nachází. Autor mu přisuzuje celou škálu vlastností, které si zapamatujete a dává mu do vínku minulost, která vám uvízne v hlavě na pěkných pár týdnů po dočtení.
Kniha geniálně dokládá, jak je lidská mysl složitá. Manipulativní, neustále se rozvíjející a zamotávající se příběh nedají čtenáři spát a Axat je stále několik kroků napřed. Vše má perfektně promyšlené, každá stránka je v příběhu důležitá a opodstatněná a vše do sebe perfektně zapadá jako dílky puzzle. Z nastolené šlamastiky jako čtenáři cestu ven nenajdete, ani kdybyste se postavili na hlavu. Musíte se nechat unášet jednotlivými kapitolami a pokorně čekat na rozuzlení, stejně jako hlavní hrdina, protože na jeho svědectví se spolehnout nedá, jak si opakovaně během čtení sami ověříte.
Poslední hra v sobě snoubí to nejlepší z oblasti thrilleru a přimíchává mnoho přívlastků od mysteriózního, přes psychologický až po detektivní. Roli pátrače po pravdě v knize ztvárňuje psycholožka Laura, která s Tedem krok po kroku prochází terapií, která má objasnit co ho vedlo k myšlenkám na sebevraždu a také mnohé další záhady Tedova mozku. Je to přesně jedna z těch knih, u kterých není radno se pídit po více informacích, než vám nabídne běžná recenze. Nejlepší je vše objevovat na vlastní pěst, nechat se překvapovat, udivovat a šokovat v tempu, jaké vám samotným vyhovuje. Poslední hra je po čertech dobrá kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti, ať už jste k thrillerům sotva přičuchli, nebo jich máte na kontě už stovky. Má co nabídnout každému bez rozdílu a rozhodně vás nezklame.
Hodnocení: 80%
Autro: Kateřina Chybová
