William Wisting má za sebou exceletní kariéru policejního vyšetřovatele, takže jeho odborné erudice je dnes využíváno i na policejní akademii, kde přednáší studentům. Dcera Line je novinářkou a jednoho dne mu sdělí, že její šéf chystá uveřejnění článku, majícího upozornit na vážné pochybení či dokonce manipulaci s důkazy v případu, na němž její otec kdysi pracoval. Jde o sedmnáct let starou vraždu mladé Cecílie Lindeové – Wisting si na vyšetřování velmi dobře vzpomíná, ovšem bez toho, aby si byl vědom jakéhokoli svého prohřešku. Je tedy sice trochu překvapený, ale zároveň přesvědčený o tom, že komise, ustavená k prošetření vzneseného obvinění, jej záhy očistí od všech pomluv.
Line je po rozhovoru s otcem na základě zprávy informátora z místa činu vyslána napsat reportáž o vraždě postaršího muže. Uvědomuje si přitom, že pokud svůj úkol splní dobře, může dosáhnout toho, že článek o jejím otci se v zítřejším vydání listu možná neobjeví na titulní straně! Do uzávěrky sice zbývá už jen několik hodin, ale Line se vrhá na vlastní pěst do horečnatého pátrání a zdá se, že úspěšně – např. dříve než policie zjistí totožnost mrtvého a adresu jeho bydliště, kam se vzápětí vydává zjistit další podrobnosti…
William Wisting se mezitím svěřuje své ženě s nepříjemností, která jej potkala a snaží se pokud možno v klidu odrážet dotazy dotěrných novinářů. Zároveň se ale začíná rozpomínat na některé detaily té dávné vraždy a mimoděk jej napadají rozličné otázky. Proč třeba jeho tehdejší kolega v jednu chvíli požádal nadřízené, aby jej z případu odvolali? Co za tímto jeho rozhodnutím mohlo být? A také ty nelogičnosti v jednání pachatele – vždyť už jen motiv, konkrétně uvěznění mladé ženy ve sklepě za účelem jakéhosi pozorování, byl bizarní a stěží pochopitelný! Ať už je tomu ale jakkoliv, vrah byl identifikován na základě vzorků DNA a ty přece nelze zpochybnit…
Tímto Jorn Lier Horst načrtl základní půdorys příběhu a dále pokračuje mistrnými tahy v jeho rozvíjení. Je evidentní, že v knize dokonale zúročil své dlouholeté působení u kriminální policie – čtenář ani na chvíli nezapochybuje, že autor „ví, o čem píše“ a že nemá sebemenší potřebu fabulace či vymýšlení složitých vypravěčských konstrukcí. Právě pro svou věcnost a střízlivost jsou však Honicí psi tak uhrančiví – mohu říct, že jsem se málokdy setkal s takto skvěle propracovanou detektivkou, v níž na sebe vše logicky navazuje bez sebemenšího „škobrtnutí“. Autorova vytrénovaná anylytická mysl je přítomna na každé stránce knihy, navíc jeho hrdina si okamžitě získává čtenářovy sympatie – kdo by nestál na straně osudem těžce zkoušeného stárnoucího muže, který je po letech tvrdého a poctivého boje proti zločinu nucen obhajovat svou čest a dobré jméno! Ještě dodám, že ona „jednoduchost“ příběhu v žádném případě neznamená, že by v něm absentovalo napětí – je možná trochu jiné než v jiných detektivkách, víc latentní a neurčité, ale o to působivější.
Jorn Lier Horst v sobě zkrátka nezapře, že vystudoval kriminologii, psychologii a filosofii. Přečtěte si Honicí psy a dáte mi za pravdu, že jejich autor zaujímá v pomyslném žebříčku „severských detektivkářů“ jednu z nejvyšších příček!
Autor: Jan Hofírek
