Buďme ale k Jiřímu Kolářovi spravedliví a přiznejme mu vynikající schopnost dokázat pomocí toho tolik podceňovaného jazyka vytvořit úchvatné poetické skicy. Stačí si přečíst – či spíše prostudovat – jeho zřejmě nejvýznačnější literární dílo Prometheova játra, aby bylo okamžitě zřejmé, že tu máme co do činění s umělcem slova par excellence. Kolář mě zde upomíná (mám na mysli úvodní část díla) na Vladimíra Holana a jeho Toskánu, a to geniálním nastíněním atmosféry metafyzické tísně, přičemž v obou případech se tak děje pomocí jednoduchých obrazů vzatých takříkajíc „ze života“. Je zřejmé, že už zde se Jiří Kolář představil jako rozený experimentátor, když mu za předlohu posloužily náměty z tvorby Ladislava Klímy a Zofie Nałkowské, které bravurně přetvořil do nového a originálního útvaru.
Kromě Prometheových jater kniha obsahuje ještě tzv. trilogii. Mistr Sun o básnickém umění je svéráznou parodií na překlad staročínského spisu Mistr Sun o umění válečném, který u nás vyšel v r. 1949. Jiří Kolář využívá původního textu k interpretaci svých náhledů na poezii, z nichž je mimo jiné patrné odmítnutí veškerého tzv. angažovaného umění. Shodná metoda je použita i u Nového Epikteta – Rukověť mravních naučení, klasické dílo starořeckého stoického filosofa, je přetransformována do rad a doporučení imaginárnímu básníkovi. Závěrečnou částí trilogie je Černá lyra, kde se ve čtrnácti básních, majících podobu jakýchsi antipoetických záznamů, Kolář patrně snaží demonstrovat svou teorii o konci poezie.
Chtěl bych ocenit vynikající práci Jakuba Říhy a Petra Šrámka, kteří tento svazek České knižnice edičně připravili. U tak složitého básnického díla, jako je to Kolářovo, poznamenaného navíc dobově podmíněnými peripetiemi, by se čtenář bez jejich poznámek a vysvětlivek orientoval jen stěží. Možná, že jde pouze o subjektivní dojem, ale „můj“ Jiří Kolář se v tomto výboru představuje jako velký „prokletý“ básník, který se právě nachází v bodu tvůrčího zlomu, za nímž již budou následovat první krůčky ke kolážovému lartpourlartismu, jenž mu zajistí celosvětovou slávu.
Autor: Jan Hofírek
