Robin Král, veršů pán. Proč začínám recenzi rýmem? Protože celá kniha Pohádkové divadlo je jimi protkaná. Abych pravdu řekla, nebyla jsem si z počátku knihou jistá. Přece jenom číst básničky je pro děti o něco složitější než vyprávění příběhu. Kniha ale sklidila velký úspěch.
Najdete v ní šest klasických českých pohádek, jakými jsou Hrnečku, vař, Červená karkulka, Perníková chaloupka, Budulínek, Šípková Růženka nebo Císařovy nové šaty.
Když čteme Pohádkové divadlo, ocitáme se v jiném světě a velký podíl na tom mají ilustrace. Nejsou to kýčovité obrázky, ale malby, které přesně vystihují děj příběhu. Najdete tam například obrázek ležícího vlka, v jehož břiše se tlačí karkulka s babičkou, nahého císaře, jemuž se směje malá holka i kaši valící se na náměstí a mnoho dalšího. U mých dcer vyhrává na plné čáře Šípková Růženka, které díky knížce dnes neřeknou jinak než Růža.
Text pohádek je nejen veršovaný, ale ukrývá v sobě i nějaký ten fór. Kdo by se taky nezasmál, když od Růženky uslyší: „Co mě líbáš, drzý kluku, jako kdybych sto let spala?!
Kniha kromě krásných rýmů a ilustrací zaujme ještě dvěma dalšími prvky. Jeden z nich je přímo divadelní. Text jednotlivých pohádek je totiž barevně odlišen, aby si i děti mohly samy zahrát divadlo, a to doma, ve školce nebo škole. Mohou měnit role i hlasy dle libosti. Kniha se tak hodí nejen do dětské knihovny, ale i do té školní a přijde vhod i těm, kteří se přihlásili do dramaťáku.
Každá z těchto pohádek je nejen originálně převyprávěna, ale pro děti skrývá i poselství. Tak třeba z veršů o Červené karkulce by si děti měly odnést, že neposlušnost se nevyplácí, Císařovy nové šaty zase upozorňují na marnivost a pýchu a Perníková chaloupka varuje před tím, že i když něco vypadá hezky a sladce, někdy se za tím může ukrývat nebezpečí.
Tyto pohádku tu samozřejmě nejsou proto, aby děti strašily. Mají je bavit, rozvíjet a inspirovat, a proto na konci každého příběhu je dvoustránka zábavných úkolů. Mým nejoblíbenějším úkolem je skládání obrázků. Na stránce je rozmístěno šest ilustrací a dítě je má seřadit tak, jak jdou události v pohádce za sebou. Díky tomu si snadno ověříte, jestli příběhu nebo veršům porozumělo, a možná vám je dokonce samo převypráví. Má čtyřletá dcera to zvládne na jedničku. Dalším z oblíbených úkolů je hledání rozdílů, které se ovšem špatně hledají v noci, jen pod lampičkou. Moje starší dcera také ráda pomáhá princi prosekat správnou cestu až k Šípkové Růžence. Bludiště jsou tak další ze skvělých aktivit. Mladší zase hraje pexeso formou hledání správných stínů. A co na závěr? Už chybí jen kvíz, ve kterém si děti vyzkouší své znalosti týkající se těchto šesti pohádek.
Autorkou recenze je Kristýna Davidová.
Napsat komentář