„Westminsterskou katedrálou vanul studený vítr. Starý chrámový varhaník si mnul ruce zkroucené pakostnicí. Dosud se mu nepodařilo pochopit, proč se kostely musí stavět průčelím k východu. Odtud sice dopadaly do svatostánku sluneční paprsky, ale s nimi vanul i východní vítr, který přinášel ledový chlad. Z této světové strany také občas přišlo neštěstí.“
Tentokrát nás autor zavede na samý sklon 16. století. V Anglii vládne Alžběta I., pro niž Thomas Dallam sestrojil samočinně hrající varhany. Bohužel se však vůči královně dopustí prohřešku, z toho důvodu je nakonec vybrán, aby samočinné varhany spolu s dalšími vyslanci dopravil sultánovi Mehmedovi III. do Istanbulu jako dar, který by ho měl přesvědčit, aby se postavil na stranu Anglie v boji proti Španělům. To však ještě Dallam netuší, co je hlavním poselstvím výpravy.
Co je onen tajemný černý oheň? Podaří se Dallamovi vypátrat starodávnou recepturu, která je již roky zapomenuta? Co za dobrodružství ho na palubě královské fregaty nesoucí název Hector a následně v samotném Istanbulu čeká? Dirk Husemann dokáže psát tak, že se od čtení nebudete chtít odtrhnout.
„Vypadá to,“ poznamenal, „že ta plavba je pro královnu velmi důležitá. Pro mě jsou zase důležité ty varhany. A pro nás oba je důležitý náš život. To jsou tři důvody, které mluví pro to, abychom si vybrali bezpečnější loď.“
Autorovy knihy jsem si zamilovala, protože skvěle snoubí skutečné historické osobnosti, ale i události se svojí fikcí. Dokáže čtenáře zaujmout a jeho knihy jsou velmi čtivé. Moc se mi líbilo, jak vylíčil Alžbětu I. jako člověka z masa a kostí, s jejími nešvary i slabostmi. Stejně tak sultán Mehmed III. byl živoucí postavou a také hlavní hrdina Thomas Dallam byl skutečným autorem hned několika samočinných varhan. Více již neprozradím, sám autor závěrem knihy uvádí, co se opírá o skutečnost, co si trochu upravil a co je jen fikce.
Líbilo se mi, jak se v knize prolínaly dvě dějové linie, jedna sledovala Alžbětu I. a její počínání v Anglii ohrožené možným útokem Španělů a druhá je věnována Thomasu Dallamovi, a ta je velmi napínavá. Kromě napětí a dobrodružství autor neopomněl do knihy přidat i lásku, která je v tomto případě takovou pomyslnou třešničkou na dortu, ušetřena nezůstala ani samotná královna.
„Dříve jsem byla více než královna,“ přiznala a udivilo ji, že ji Španěl prohlédl. „Byla jsem panovnice. Velela jsem lodím, které porazily Armadu. Potlačovala jsem spiknutí, zakládala kolonie a postupovala proti svým nepřátelům s veškerou tvrdostí, i když mi to div nezlomilo srdce.“ Před vnitřním zrakem se jí vynořil obraz její sestřenice Marie. „Aspoň jsem si nepřipadala jako neživá loutka.“
V knize vystupuje větší množství postav, ale čtenář se v nich rozhodně neztrácí. Díky nim je čtení dynamické. Zajímavé je, i jak se některé postavy znovu setkávají v různých obdobích svého života a musím podotknout, že autor své hrdiny mnohdy nešetří.
Kniha se mi četla velmi dobře a v samotném závěru jsem ji už nebyla schopná odložit, dokud jsem se nedozvěděla, jak příběh skončí.
Historický román doporučuji všem, kteří rádi čtou dobrodružné knihy, ve kterých vystupují skutečné historické osobnosti a těm, co jim nevadí, když se autor odchýlí od skutečnosti. Kniha jistě splní očekávání i těch, co již autora znají a jeho knihy si oblíbili.
„Teď zavřel oči i on. V duchu viděl, jak se otevřely klapky majestátního nástroje. Cítil, jak vibrují jazýčkové píšťaly a vzduch ševelí trubkami, nejprve jemně, poté naplno. Zpočátku basy hučí jen potichu. Zanedlouho se však varhany rozezní a rozezpívají. Nástroj šumí, duní, hlaholí, burácí, promlouvá, křičí a vzdychá.“
Moje hodnocení je 100 %.
Budu se těšit, které historické období a méně známé skutečnosti si autor vybere pro další příběh.
Autor: Vybíráme z médií: Chrudimka.cz
Napsat komentář