„MATKY BY UDĚLALY COKOLIV, TŘEBA I LHALY, PODVÁDĚLY NEBO KRADLY, ABY SVÉ DĚTI OCHRÁNILY.“ (SBĚRATELKA SIROTKU)
Když se řekne román pro ženy, většina čtenářů a kritiku jen mírné povýšené nadzdvihne obočí, jelikož očekává prvoplánový příběh s banální zápletkou. Jenže knihy Wisemanové jsou jiné. Už její prvotina Švestka (The Plum Tree, 2012), milostný příběh na pozadí agonie nacistického Německa, ve kterém se odrážejí vzpomínky její matky, způsobila pozdvižení a zařadila se mezi bestsellery.
„Ráda si představuji celebrity jako své postavy! Někdy ve svých popisech používám jejich zbarvení a způsoby. Při psaní Švestky jsem si představila herce Scarlett Johanssonovou a Jakea Gyllenhaala,“ odhalila Wisemanová recept na autenticnost. Další titul Tmavé steny Willardu (2013) ji naplno etabloval na literární scéně. Nečekané dějové zvraty a odhalení, které čtenáře udrží v napětí až do poslední stránky, slibuje i novinka Ztracené dívky z Willowbrooku.
Ale nemyslete si, že E. M. Wisemanová, svým způsobem literární samorost, sype příběhy na požádání. „Nesedím nad počítačem a dokonalé věty samy proudí z mých prstu. Psaní je nesmírně těžká práce,“ přiznává autorka, která se nezdráhá ve svých knihách proniknout pod povrch a zkoumat i temné kouty lidské duše.
Autor: Vybíráme z médií: Magazín Luxor
Napsat komentář