Smutná, přesto silná a plná emocí. Tak bych jednou větou popsala dojemný příběh jedné malé holčičky, do jejíhož života zasáhne válka. Herrmannovic holka otevírá otázky doby, ve které lidé žili, otázky náboženství i to, jak dítě vnímá válku. Autorka knihy Klára Dvořáková vypráví o dětství své babičky Evy Herrmannové, a to za pomoci fiktivního králíčka.
Příběhem nás provádí plyšový kamarád, kterého Evička dostala od tety ke svým čtvrtým narozeninám. Je to právě on, kdo nás seznamuje s Evičkou a její milující rodinou, která žije v předválečné Opavě, v krásné době první republiky. Dozvídáme se, že maminka je zpěvačkou a tatínek chodí do synagogy. Její bezstarostné dětství však přeruší válka, před kterou se snaží s rodinou ukrýt. Skutečný příběh jedné rodiny očima malého dítěte, to je kniha, která mi nedala spát. Ačkoliv se jedná o dětskou knihu, zanechala ve mně tak silný dojem, že jsem nad ní neustále musela přemýšlet.
Líbí se mi, že ne všechna témata týkající se války byla podrobně vysvětlena, spíše naznačena, protože ne každé dítě je hned připraveno nebo dost velké na to, aby krutosti války pochopilo. Moji čtyřletou dceru kniha opravdu zaujala. A jak to poznám? Měla plno otázek, jako například: „Co je to válka? Co to znamená být Žid? Proč se Evičce spolužák smál, že dědeček chodí do synagogy?“ Zřejmě ještě nechápe krutost války, přesto v ní kniha zanechala nějaké emoce. Bylo jí Evičky často líto, a tak i má malá pochopila, že válka není nic krásného. Kniha ukazuje, že naše historie není zalitá jenom sluncem, ale má v sobě i smutnější momenty. Život není vždycky spravedlivý, a právě proto je důležité, aby ho i ti nejmenší poznávali pomalu, v bezpečí a s někým, kdo jim pomůže jej pochopit.
Ilustrace jsou milé a doslova uměleckým dílem. Není se čemu divit, když jejich autorkou je Linda Marková, jejíž tvorbu už delší dobu sleduji. Ilustrovala už několik knih, Evičku ale zachytila tak, že jsem v ní viděla skutečnou holčičku, která se vydává do neznáma a musí čelit hladu i odloučení od svých blízkých. Mé dcery zbožňují knihy, které jsou plné ilustrací, protože i díky nim mohou lépe pochopit děj příběhu. V této knize na nás na každé stránce čekal velký obrázek plný detailů, které se týkaly doby, ve které hlavní hrdinka žila, jako třeba i to, že u Herrmannů doma na zdi visel portrét prezidenta Masaryka. I samotné obrázky vzbuzují v dětech zvídavost. Chtějí vědět, proč je Evička smutná a co se jí právě v životě děje.
Mám ráda knihy, které mají nejen poutavý příběh, ale jsou i příjemné do ruky. A takovou Herrmannovic holka je. Na konci knihy je celý životopis Evy Herrmannové, se kterým se můžou seznámit zvědaví rodiče, které příběh malé Evičky zaujal a chtěli by se dovědět víc, jako třeba to, že skutečná Eva si v Terezíně psala deník.
Napsat komentář