Čtenářům je známý zejména svými knihami pro děti a mládež. Už od počátku jeho spisovatelské dráhy bylo však patrné, že je spřízněný se Zdeňkem Burianem takříkajíc na obdobné vlně, byť z jiného úhlu pohledu. Po absolutoriu na FFUK už jako redaktor cizojazyčného nakladatelství Artia vydává v roce 1965 knížku indiánských pohádek pod názvem Co vyprávěl kalumet, která postupně vyšla v jedenácti jazykových verzích. Z celkového počtu téměř padesáti knižních titulů, které následovaly a získaly nejednu literární cenu, pak připoměňme alespoň Návrat opeřeného hada (pohádky indiánů Střední a jižní Ameriky), Meč a píseň (společně s E. Fryntou a V. Cibulou), Ossianův návrat (keltské báje z Irska, které k nám poprvé uvedl). Báje evropských měst, Pohádkové vandrování po Čechách (zapsáno na čestné mezinárodní listině IBBY r. 1992) či svazky regionálních pověsti podle jednotlivých krajů, které vycházejí dodnes. Bohatá je i jeho činnost editorská. A právě během té se poprvé setkává se Zdeňkem Burianem při cizojazyčném (později i českém) vydání tematicky koncipovaných Indiánských příběhů, v nichž r. 1979 seznamuje mladého čtenáře s jeho staršími ilustracemi beletrie. Sám výtvarník mu tehdy písemně poděkoval za skvělý ediční nápad a považoval knihu za svou skutečnou galerii. V roce 1983 pak vyšel cizojazyčně i pendant k této knize, nazvaný Dobrodružstvíé na cestách, zatímco bezprostředně jako autor Hulpach spolupracoval s výtvarníkem v letech 1979-80 na časopiseckém seriálu Indiáni, Indiáni... V neposlední řadě se pak projevil jeho zájem o toto etnikum ve scénáři k televizní pohádce O dvou sestrách a noční květině. Už z uvedeného stručného přehledu vyplývá, že autorova spřízněnost se Zdeňkem Burianem nebyla nikterak náhodná, stejně jako že přítomnou monografii nenapsal pouze z pohledu kunsthistorika, nýbrž jako citlivé vyprávění o mimořádném umělci a jeho době.
