Gabriel García Márquez (* 6. 3. 1927 - † 17. 4. 2014) se narodil 6. března 1927 v Aracatace na karibském pobřeží Kolumbie. Zájem o literaturu a film spojoval s činností novinářskou, která ho jako dopisovatele kolumbijských a jiných latinskoamerických periodik dovedla do řady zemí Starého i Nového světa. Psal reportáže a filmové kritiky, v Římě studoval režii. Již v raných dílech, například v románu Všechna špína světa (1955, č. 2006), se Márquez projevil jako mimořádný autor. Po klíčových románech Sto roků samoty (č. 1971) a Podzim patriarchy (č. 1978) publikoval začátkem osmdesátých let Kroniku ohlášené smrti (č. 1984) a vzápětí dílo Láska za časů cholery (č. 1988). V devadesátých letech u nás vyšel např. biografický román Generál ve svém labyrintu (1995) o Simónu Bolívarovi. Roku 2002 vydal autor paměti Žít, abych mohl vyprávět (č. 2003) a o dva roky později prózu Na paměť mým smutným courám (č. 2005). Gabriel García Márquez, nejvýznamnější latinskoamerický spisovatel španělského jazyka, obdržel roku 1982 Nobelovu cenu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným v bohatě komponovaném světě plném imaginace...“ Spisovatel zemřel 17. dubna 2014 v Mexiku.
